2. světová válka

Tato krátká vzpomínka je věnována nadporučíku Oldřichu Pechálovi, veliteli paraskupiny ZINC, která operovala na jaře 1942 v oblasti Chřibů.
Oldřich Pechál se narodil 12. 5. 1913 v Osvětimanech na statku v Hruškovicích. Jeho otec Josef byl hajným. Dětství prožil malý Oldřich ve Vřesovicích, kam byl jeho otec jako hajný přeložen. Oldřich studoval na Gymnáziu v Kyjově, kde v roce 1934 maturoval, a pak absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. Poručíkem byl jmenován 1. 8. 1937. Později sloužil v posádkách na Slovensku. Po okupaci Československa v roce 1939 emigroval přes Balkán do Francie, kde se zúčastnil bojů proti Němcům. Dostal se do Velké Británie, kde ve Skotsku absolvoval speciální parašutistický výcvik. Sám se později dobrovolně přihlásil k paravýsadku do okupované vlasti.
Den D nastal v pátek 27. března 1942, kdy v pátek v 19.55 startovalo letadlo halifax s polskou posádkou. Na palubě mělo dvě skupiny: ZINC a OUT DISTANCE. První velel npor. O. Pechál, členové rotmistr Arnošt Mikš a telegrafista Viliam Gierik. Velitelem druhé skupiny byl npor. Adolf Opálka, desátník aspirant Kolařík a rotný Karel Čurda. Byl to osudný let. V každé skupině letěl jeden zrádce. Pilot vůbec nezvládl navigaci a přesnost výsadku.
V sobotu 28. března 1942 v 01.15 hodin je vysazena skupina ZINC, seskok z výšky 250 m. Měli seskočit do Chřibů (asi 4 km od Vřesovic), ale dopadli na Slovensku u Gbel. Skupina se zde rozdělila s tím, že se pokusí přejít na Moravu a tam se v Chřibech sejdou. V noci z 29. na 30. 3. 1942 přecházel hranice u obce Petrov npor. Pechál. U potoka Radějovka byl překvapen dvěma německými celníky, kteří jej legitimovali a chtěli odvléct na strážnici. Pechál při potyčce jednoho zastřelil a druhého smrtelně zranil a podařilo se mu uprchnout. Zde se dopustil osudné chyby. Svoji falešnou legitimaci nestačil německému celníkovi vzít. Gestapu se tak do rukou dostala fotografie a podle ní byl Oldřich Pechál brzy identifikován. Stačil ještě navštívit své rodiče, setkat se na Nové louce s členy skupiny Mikšem a Gierikem, kterým řekl: „Náš úkol je ztracen, nedá se nic dělat, každý se musí protloukat na vlastní pěst.“ Pechál zůstal v lese, ti dva se vydali k Brnu a pak se rozdělili. V. Gierik po pár dnech skončil v Praze, kde se sám ohlásil na policejním ředitelství a skončil v Petschkově paláci v rukou gestapa a začal mluvit. A. Mikš se při přestřelce s protektorátními četníky zastřelil ranou z pistole 30. 4. 1942 u obce Lužná na Křivoklátsku.
Oldřich Pechál se ukrýval v Chřibech, kde unikl zátahu gestapa. V Koryčanech ho před gestapem schoval učitel C. Žižlavský, v Blišicích mu poskytl úkryt rolník Berka, a jeho posledním útočištěm byla fara ve Ždánicích.
Nakonec se dostal npor. Pechál do rukou placeného konfidenta gestapa Viktora Ryšánka, který jej vylákal na chatu nedaleko Brna. V přesile byl zatčen a odvezen do Kounicových kolejí v Brně. Kruté výslechy zde trvaly až do léta 1942. Mezi tím byli popraveni Oldřichovi rodiče, sourozenci, příbuzní, na Kyjovsku přišlo o život dalších téměř dvacet osob. Byla doba heydrichiády a Němci se mstili.
Nadporučík Oldřich Pechál nepromluvil a 30. 6. 1942 byl odsouzen k smrti a 22. 9. téhož roku v Mathausenu popraven. 
(Opsáno: Časopis Kurýr, Lubomír Berka, 2003)